Domů / Sexturistika / Indonésie a sex
borobudur nahled

Indonésie a sex

Pobyl jsem nějaký čas v hlavním městě Jakarta, kde jsem se seznámil s jedním indonéským znalcem nočního života a ten mě opravdu podrobně seznámil se vším co sexturista potřebuje. Měl přezdívku „Pípa“ což je indonésky „trubka“ (byl svářečem potrubí). Stálo mě to sice „palivo“ pro něj, jako je pití + cigarety a sem-tam i večeře, ale určitě se to vyplatilo. Bez něj bych zdaleka neměl tak rozsáhlé informace a bohaté zážitky.

Indonéská demokratická republika má okolo 220 milionů obyvatel (4. nejlidnatější stát světa). Z  toho 11 milionů žije v hlavním městě Jakarta (původní název Batávie) na ostrově Jáva.

Indonesia_240-animated-flag-gifs

jak2

jak1Hlavní ulice Jakarty jsou honosné bulváry …

ulicka1… ale v postranních ulicích už to taková krása není

ulicka2

Měnou je indonéská rupie, kdy 5.000 Rp = 10,- Kč. Byl jsem při každém výběru z automatu milionář. Ceny jsou všeobecně nižší než v Thajsku. Např. půllitrová láhev piva Bintang stojí 20,- Kč, oběd 40,- Kč a velmi laciné je i taxi.

bintangNejběžnější indonéské pivo „Bintang“ bylo pro mě dost hořké

indo2Můj indonéský průvodce „Pípa“

První večer po příjezdu jsem jen tak sám coural po ulici poblíž hotelu a už tam jsem viděl holčiny, které na mě volaly „honey!“ Taky jsem vlezl do jednoho malého beer-baru a nějaká holka se hned kamarádila, že je Veronika. Začátek byl velmi slibný. V hospodách tu prakticky nemají pevnou zavírací hodinu a někde bývá otevřeno i 24 hodin. Tady se všeobecně lidé hodně zajímají o cizince a dávají se s nimi do řeči, i když anglicky umí málokdo. Problémem jsou všechny nápisy, které jsou jen v místní řeči. Že „Dilarang merokok!“ je „Zákaz kouření!“, jsem poznal jenom podle obrázku.

„Pípa“ mě protahoval všemi možnými podniky a celkově se snažil, abych si náležitě užil. Sbíral mi do svého mobilu i čísla na holky, co „byly v pořadí“. Stačilo mu nějakou ukázat a hned to s ní šel domluvit, zajišťoval mi perfektní sex-servis.

police1Doprava je šílená a všichni houkají, i když třeba stojí v zácpě


police2Policajti mají na rameni napsáno „Polda“

Nóbl night-cluby

Tam to tedy pro balení holek moc vhodné není. Byli jsme ve dvou téměř stejných (Kamasutra v hotelu Crown a CJ´s v hotelu Muria). Je to zcela pro zahraniční turisty a tomu odpovídají i přísná bezpečnostní opatření. Před vjezdem do prostoru je taxi podrobeno zevrubné prohlídce i se zrcadly zespoda, jestli tam nemá bombu. S omluvou ochranka nahlédne i dovnitř (všechna taxi mají černá skla). U vchodu otevře portýr a jde se po červeném koberci skrze bezpečnostní rám. Myslím, že ten rám je jen atrapa, protože jsem měl hodinky a další předměty po kapsách a rám nic. Na letišti už by to houkalo. Pokud jsou uvnitř holky, tak si je přivedli cizinci a jinak tam tancují jen obstarožní páry turistů. Taková diskotéka pro starší a pokročilé. Myslím, že se tam chtěl „Pípa“ jen podívat, protože sám by se tam určitě nedostal.

Bordely

Dobrý místem je hotel „Travel“ (ulice Manga Bessar No.8), kde je veliký bar s několika otevřenými půlkruhovými boxy v průčelí. V boxech sedí nejméně 40 holek a další se pohybují v prostoru mezi stolky. Některé jsou opravdu nádherné kousky. Chlapi zcela bezostyšně postávají proti boxům a vybírají si jako na tržišti. Jen jsme si sedli ke stolečku, tak nám místní „mamasan“ začala vodit holky. Jedna hezčí než druhá. Ve všech podnicích tohoto druhu je zajímavý způsob kasírování. Při příchodu každý obdrží na ruku elastický náramek s číslem. (Tady jsou očíslováni hosté, v Thajsku holky.) Pak už se jen objednává a podepisují se účty. Platí se až při odchodu včetně případné šukačky. Prakticky nevíte kolik to dohromady bude, protože lístek nemá ceny. Platit se dá kartou. Zajímavé je objednávání pití. V té tmě by vás nikdo neviděl, že třeba máváte, tak se nad hlavou mává zapáleným zapalovačem. Samozřejmě jsem si holčinu vybral a chtěl jsem ověřit, jak to vypadá na pokojích v patře. Ale „Pípa“ mi doporučil vzít si holku na hotel, že to jsou jen malé pokojíky s postelí a sprchou. Poslechl jsem a měl ji tak na celou noc. Cena 1000,- Kč.

travelTady je velmi dobrý přístup k hezkým holkám

„Míla“ měla údajně matku za mlada „Miss Korea“ a tátu Indonésana

Nahou jsem ji nedokázal vyfotit, stihla se vždycky schovat

Žádná z holek co jsem měl, nebyla úplně oholená. Vepředu si pěstují drn, ale okolo „slotu“ jsou na hladko. Mají svůj kartáček na zuby a kondomy.  Společné sprše se nijak nezdráhaly, ale vyfotit nahé se nenechaly. Orál na ostro je takřka samozřejmost. Pozice můžete střídat dle libosti celou noc. V noci spí přitulené a jedna se mě dokonce držela ve spaní okolo krku. Ráno v pokoji nahá cvičila jakousi jógu, moc hezké podívání.

Jsou hodně přítulné a po ulici jdou s chlapama za ruku

janis3„Janti“ jsem vyfotil její chlupatici bez povolení, než se stáhla opona. Zajímavé, že byla naostro, ale podprsenku měla

Další pěkný podnik je „Malioboro“ (ulice Gajah Mada). Velký bar s pódiem na kterém je několik tanečnic nahoře bez. Tady je zase úplně jiný systém. Když chce někdo holku, tak před jeho stůl jich nastoupí deset do řady. Pokud si nevybere, tak nastoupí dalších deset … Jsou různých národností i Thajky a Číňanky. Jedna desítka byla složená výhradně z Rusek, některé byly i blond. Jsou sice oblečené, ale když následně přisednou, tak si je můžete osahávat i pod sukní. Chodí se také na pokoje a pro chlapy je zdarma k dispozici i jakási japonská lázeň s kulatými bazénky. Po baru pak chodí chlapi v županu. Cena za číslo je ale 75 $, což je zbytečně moc. Takže tam jsme pobyli jen na kukajdu.

Bary

Nejlepším lovištěm jsou menší bary na ulici „Falatehan“ (Blok M). Jako úplně nejlepší se mi zdál bar „Top Gun“, kde je živá hudba. Tady bylo nadále moje hlavní loviště, kde jsem odchytil řádku pěkných holek. Je jich tam nepočítaně a hned se kamarádí a dorážejí. Absolutní přesilovka nad chlapy, což jsou tady výhradně cizinci.

top_gun

Holky mají zvláštní taktiku. Ty oprsklejší rovnou přijdou a navážou řeč. Jako v Thajsku, je i tady obligátní otázka „Odkud jsi? Jak se jmenuješ?“ Pak už angličtina končí, ale na kontakt to stačí. Ty méně smělé postávají opodál se sklenkou v ruce a neustále zužují kruh, až si postaví sklenku na váš stůl. Připadal jsem si jak obklíčený smečkou vlků. Poměrně dost světla, tak si můžete v klidu vybírat. Je tam velká konkurence a každá má snahu sbalit si kořena. Když se seznámíte, tak se k vám třeba zády přivine a nechá se držet za prsa. Ještě si vaší ruku přidržuje. Už v baru se s ní můžete líbat. Holku si vezmete do svého hotelu. Žádné doklady od holek při příchodu nevyžadovali. Celá noc je za 1000,- Kč.

Tahle byla z Top Gunu a říkala si „Baby“

V této ulici je více podobných barů. Jedním z nich je „My Bar“, kde je klasická diskotéka. Pouštějí tady i indonéské hity a kupodivu se dají poslouchat. Tady je osvětlení nedostatečné, a tak mají holky jinou taktiku. Aby se zviditelnily, tak jak zmerčí lovce, hned všechny vyrazí samy tančit na parket, který je osvětlený reflektory. Stačí jenom na některou mávnout a máte kočku u stolu.

Ulice

I na ulici se nacházejí pěkné holky. Jejich hlavní výskyt je na ulici „Hayam Wuruk“. Pouliční prostitutky jsou registrované a musí odvádět poplatky magistrátu, a proto jsou paradoxně dražší než ty z barů (1.200,- Kč). Na ulici nemůže každá, co si vzpomene. Jeli jsme pomaloučku taxíkem se staženým okýnkem podél chodníku, kde postávaly tak po 5 metrech a já vybíral. Opravdu se tam našla moc hezká holčina. Peníze inkasuje předem přímo na ulici stará ženská, jakási patronka. Pasáci tady nejsou. Pak holčina nastoupí do taxíku a jede s vámi do hotelu.

Indonésky neumím ani pozdravit, ale od holek jsem se naučil velmi rychle různé sprosťárny. To co nás, tedy alespoň mě, na ženských nejvíce zajímá, se řekne „memek“, a to co máme my je „kontol“. Když se tyhle dvě věci spojí, tak je to „ventot“.

Jedním z cílů mé návštěvy Indonésie byl „Borobudur“. Jedná se o budhistickou stavbu vzdálenou asi 530 km od Jakarty. Což jsem si nemohl nenechat ujít a opravdu to stálo za to. Pár obrázků, ať víte o čem je řeč. Na vrcholu je 72 zvonovitých stúp. Uvnitř těchto „zvonů“ jsou sochy Buddhy. Když se sochy dotknete, je to pro štěstí. Dodržel jsem „borobudurský“ zvyk a poctivě jsem obešel všech 9 teras ve směru hodinových ručiček. V tom vedru to byla dost náročná procházka. Nejsem věřící, ale v Asii mě baví ze srandy provádět různé místní náboženské rituály. Pokud tady náhodou nějací bohové jsou, tak jim alespoň nejsem protivnej.

Když si sáhnete na Buddhu uvnitř, budete mít štěstí

Také mi „Pípa“ ukázal, jak se baví běžní obyvatelé Jakarty ve svých barech na ulici „Mangga Besar“. Tady je ale tak 3 až 5 indonéských chlapů na jednu ženskou. Pod každým stolečkem je ukrutný bordel, házejí totiž ubrousky na zem. Nakoukli jsme i do baru stylizovaného jako na Divokém Západě. Obsluha byla v kovbojském a kasa zamřížovaná jako ve westernu s nápisem BANK. Jinde zas byla kapela o 10 členech a jenom 7 hostů! Mě si tam holky ani neměly šanci všimnout. Jen místní mamasan se občas snažily mi nějakou přistrčit, ale nebyly nic moc. Pro sexturisty a balení to není vhodný prostor.

Dost mě štvalo, že ráno v 5 hodin z nedaleké mešity vyřvával muezín „Allah akbar … !“ a spolehlivě mě vždycky vzbudil. Také v pokoji jsem měl na stropě šipku, abych věděl směr, kam se mám klanět.

minaretNa kravál mají i reproduktory

minaret2Tímto směrem leží Mekka

Můžete se zajet vykoupat do velikého aquaparku, ale žádné obnažené holky tam neuvidíte. Muslimské ženy se koupou téměř v kabátě.

Na koupališti uvidíte takovéhle muslimské „bikini“

Hezké holky můžete omrknout i při různých tanečních představeních

V Jakartě také existují „ladyboys“. Jak mě „Pípa“ informoval, tak se shlukují v jednom z městských parků, jehož jméno jsem už zapomněl. Na rozdíl od Thajska mohou prý být i nebezpeční a v případě nějakých problémů jsou schopní vytáhnout na zákazníka i kudlu. Přímo v ulicích jsem viděl jen jednoho a jako vždy to byl(a) nádherná „kočka“.

Pár informací pro ty, kdo se tam hodlají vydat: Zpáteční letenka z Bangkoku do Jakarty stojí 18.000 THB (9.000,- Kč). Přímo z Česka cenu letenky neznám. Z letiště v Jakartě můžete jet autobusem společnosti Damri (zastávka proti KFC) do centra na nádraží Gambir za 15.000 Rp (30,- Kč). Výhodné ubytování najdete v ulici Jalan Jaksa, buď v některém z menších hotelů (se snídaní), třeba „Karya Bahana“ (co jsem byl já) za 190.000 Rp (380,- Kč), nebo v guest house (např. Wishma Delima) jen za 40.000 Rp (80,- Kč). Z nádraží Gambir na ulici Jalan Jaksa se dopravíte např. tuk-tukem za 15.000 Rp (30,- Kč). Potřeba s tuk-tukářem usmlouvat. Nebo taxíkem, ten má taxametr.

hotel_418Hotel „Karya Bahana“ na ulici Jalan Jaksa

Hodnocení

Indonésii mohu všem sexturistům doporučit. Je to sice muslimská země, ale o ženské tu opravdu nouze není.

Autorem této série článků je Jarda z ČR.

Doporučujeme

Viet beer

Vietnam a sex

Pro větší bezpečnost jsem zcela výjimečně vyrazil s parťákem, ale žádné reálné nebezpečí jsme ve …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *